Osobní údaje na webu: máme se bát?

Matěj Černík

16. 4. 2018

Komentáře

Určitě jste to již také zaznamenali – v posledních týdnech se strhla lavina diskuzí a polemik nad sociální sítí Facebook a využívání (či zneužívání) osobních dat jejích uživatelů. Vzhledem k tomu, že Pager nebo weby v něm vytvořené do určité míry také potřebují některá data, chtěli bychom se nad tímto problémem trochu zamyslet.



Nic není zadarmo

Vážně? Jak tedy platíme za sociální sítě? Odpověď je jednoduchá – osobními údaji. A nejde jen o sociální sítě; pokud dnes navštívíme jakoukoliv stránku, někdo to zaznamená. Obrovské množství těchto dat je následně využíváno v hnacím motoru dnešního internetu – kontextové reklamě.

Tento druh propagace snad nejlépe využívá americká společnost Google. Ano, existuje sice možnost takové sledování vypnout a data Googlu neposkytovat, ale vzhledem k tomu, že takový krok podnikne jen velmi málo lidí, je to (zatím) prakticky bezvýznamné. Což je dobře – uvážíme-li množství peněz, které kontextová reklama vydělává, můžeme s trochou nadsázky říct, že s využitím našich osobních dat stojí a padá celý internet.

Data 2.0

Pokud se nevíc zaměříme se jen na sociální sítě, zjistíme, že tady je využívání osobních dat povýšeno na úplně novou úroveň. Už to není jen záležitost marketingu, ale rovnou na tom stojí celý princip sociální sítě; hned vidíte to, co vás zajímá nebo jste upozorňování na události, kterých se zúčastníte.

Aby celý ekosystém takové sítě plnil svůj účel, je přístup k některým těmto datům umožněn i dalším subjektům. Cílem zde je samozřejmě firmám umožnit, aby nám nabídli další zajímavý obsah, ale samozřejmě také vydělat.

Takový princip je samozřejmě potenciálně zneužitelný. V tuto chvíli je však zásadní si uvědomit, co je pro nás důležitější. Ochrana osobních dat? No dobře, v tom případě ale možnosti sociální sítě značně ochabnou. To ve svém důsledku jednak omezí jejich provozovatelům zisk, hlavně nám ale znemožní spoustu vymožeností spojených se sociálními sítěmi používat.

Co všechno se dá zneužít?

Zamysleme se teď navíc nad něčím jiným. Pokud pojedu určitým typem auta, neprozradí to o mně něco? Pokud je mi oknem vidět do bytu, nedá se o mně něco zjistit? Co všechno se dá vyčíst z našeho oblečení, mobilního telefonu, z toho, kam jezdíme na dovolené? Je toho jistě spousta. Pro lidi, kteří nás znají, jsme díky tomu dost průhlední. Pokud nás ale naopak zahlédne někdo, kdo nás nezná, asi z toho těžko cokoliv vyvodí.

Z části podobně je to s osobními daty. Vypovídají toho spoustu, ale jen v určitém kontextu. Stejně jako u všeho výše uvedeného jsme navíc v bezpečí díky tomu, jaké obrovské množství dat mají ostatní k dispozici. Z toho vyplývá jediné; naše údaje sice jsou v ohrožení, ale v případě alespoň průměrně rozumného chování je riziko nějakých potíží způsobených únikem osobních dat relativně nízké.

Přes to všechno se ale našla firma, která dokázala využít osobní data přinejmenším statisíců lidí a podle všeho tím ovlivnit celosvětové události. Předně bych chtěl podotknout, že to není využití osobních dat – vzhledem k množství osob, jejichž data byla použita, bychom tato data mohli označit spíš za sociologická. I tak je ale ovlivňování voleb na základě takto vedených kampaní přinejmenším sporné.

Kdo za to všechno může?

Podobně jako minule se ale pokusím problém z informatiky převést na jiné příklady. A začnu otázkou: budou-li cílovou skupinou mé kampaně starší lidé, měl bych dávat reklamy spíše do novin, přičemž bych mířil spíš na ty bulvární, nebo využiji možností sociálních sítí? Přestože nemám po ruce žádnou odbornou analýzu, odpověď je vcelku jasná. Stejně tak asi všichni tušíme, že všechny možné inzeráty a reklamy budou cíleny podle věku, pohlaví, místa bydliště, zájmů… To vše můžu s poměrně slušnou šancí na úspěch udělat i bez toho, abych měl k dispozici podrobné statistické údaje. Jen to s nimi půjde lépe.

Rozhlédneme-li se kolem, zjistíme, že takto je vedena většina kampaní, přičemž nemusí jít jen o ty politické. Je na tom něco špatného? Nemusí se nám to líbit, ale bez marketingu se dnes v podstatě nedá žít. V politice to platí dvojnásob. Kauza kolem společnosti Cambridge Analytica tak není v podstatě nic nového. Jediné, co se změnilo, je způsob provedení.

Koho tedy máme soudit? Kde najít toho, co může za Brexit nebo výsledky voleb ve Spojených státech? Ať už byla kampaň jakákoliv, měli bychom si uvědomit, že těmi, kdo rozhodli, byli lidé. Bylo využito jejich hlouposti? Možná. Já osobně jsem ale toho názoru, že pokud chceme žít v opravdové demokracii, nemůžeme se vymlouvat na to, že někdo někoho ovlivnil. Všichni přeci máme svoji hlavu.

Pokud nejsme se současným stavem společnosti spokojeni, může to pro nás znít dost depresivně. Co s tím tedy můžeme dělat? Možností je celá řada. Tou nejzásadnější je ale téměř jistě vzdělání. Dokud totiž nebudou lidé schopni pracovat s informacemi, třídit je a poznat, které z nich jsou pravdivé a které jsou tu jen k tomu, aby s námi manipulovali, nebudeme na tom lépe. A věřte, že žádná regulace Facebooku či snahy o potírání šíření lží, byť je jejich záměr sebelepší, nám v tom nepomůže.

Na závěr bych se rád vrátil k tomu, proč tento článek vlastně vzniknul. Podíváme-li se totiž na celou záležitost dostatečně zeširoka, zjistíme, že zde nejde jen o jednu sociální síť. Bavíme se tady o budoucnosti celého internetu. My v Pageru jsme toho názoru, že i sebelépe myšlené snahy o regulaci se mohou snadno zvrhnout v cenzuru. A svoboda projevu je podle nás něco, co patří nejen k webu a jeho tvorbě, ale k celé společnosti. Nezapomínejme na to.

Diskuze

Přidejte názor





Zatím tu nic není. Buďte první, kdo zanechá komentář.